neděle 15. února 2015

Zase o krok dál (+ foto)

Moc vás zdravím. Jsem taková ta velkovlasá Markéta s nekorektním humorem, pokud byste náhodou měli problémy s pamětí. Neaktivitu poslední doby svádím tentokrát na zkouškové období, které, jak už jsem se nezapomněla pochlubit na facebooku, je už pro mě u konce.

Jenom bych s vámi ráda pokecala na téma, co nového. Ok, tohle je trochu monolog, takže se mě pokuste překřičet a přihlaste se o slovo v komentářích.

Jak jsem přežila? Myslím, že v rámci možností velmi dobře. Přestože jsem spokojená prakticky od začátku pardubického dobrodružství, musím přiznat, že období zhruba posledních dvou měsíců minulého roku pro mě bylo v jistých ohledech dekadentní.

Zkouškové období mě však obohatilo nejen o první kredity, ale přineslo i mnoho dalších krásných věcí, díky kterým si teď připadám skutečně bohatá (ne v tom materiálním slova smyslu... bohužel) a šťastná.

středa 7. ledna 2015

Důvěra

Zdravím vás, děti. Přišel opět čas vyventilovat vnitřní pocity a pospojovat střípky myšlenek do vět. Jestli máte odvahu, můžete pokračovat dál.

Vždycky jsem byla samotář. Stranou lidí. Proč? Protože je to moje povaha? Je to tak jednoduché, že jsem prostě ráda sama a stranou, vždyť to je jasné? Ano? Je to pohodlné a svým způsobem to poskytuje útěchu, žít v takovém přesvědčení.

Jenže problém nastane, když si konečně připustíte, že je to něco falešného. Něco špatně. Jedno vám povím. Nikdo nechce být sám. A jestli vám něco takového tvrdí… jestli sobě něco takového tvrdí – tak prostě kecá.

„Osamělí“ lidé jsou jen zkrátka náročnější na společnost. Nespokojí se jen tak s nikým. A přijde jim zbytečné a bezpředmětné pouštět takové lidi do svého života.

Celou tu dobu jsem to tak dělala. Hrála sama za sebe.

sobota 3. ledna 2015

Stres a učení: dvojka, co nejde k sobě

Moc vás po dlouhé odmlce zdravím u nového článku. Nějaká krize blogerská zákeřná mi poslední dobou (spolu se školními povinnostmi) brání pravidelně psát, nicméně věřte, že jsem na vás každý den myslela.

Myslím, že ve spojení s nadcházejícím (a mým prvním) zkouškovým obdobím, je stres a jeho dopady více než vhodné téma. Já tedy jeho působení můžu sledovat. Tedy musím, i kdybych nechtěla. Říkám si samozřejmě no tak Markéto, uklidni se, možná u zkoušky nebudeš nic vědět, ale aspoň budeš mít hezkou pleť. Povím vám, že tato taktika žádné závratné výsledky (ne tak překvapivě) nemá.

Nicméně, nějaký postoj je k tomu přece jenom potřeba zaujmout. A jde o to, aby byl co nejpřijatelnější a nejpříjemnější.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...