Jsem v Pardubkách. A...?

50 naivně směšně tragicky hloupých prvních dojmů čerstvé vysokoškolačky

Zdravím, přátelé. Není možné, že by vám uniklo, že se momentálně po většinu času vyskytuji v Pardubicích, kde jsem začala studovat na zdejší univerzitě. Ale kdybyste to náhodou nevěděli, tak jen pro jistotu: Studuji na Univerzitě Pardubice. Tak, teď to už víte taky.

Že je to změna obrovská, netřeba dodávat, protože je to zcela jasné. Jen pro případ, že by vám to jasné nebylo: Je to obrovská změna.
(Ok, tohle už mě přestává bavit.)

Nové prostředí, noví lidé, nové situace – to vše znamená také spoustu dojmů, o které bych se s vámi ráda podělila. Takže pokud jste celí žhaví na to, co mi během zhruba tří týdnů proběhlo hlavou, neostýchejte se a vlítněte na věc.

1. Jde se pít. To je přesně to, co čtvrt hodiny po příjezdu udělejte. Když už mám být společenská, ať to stojí za to.

2. Už nikdy nebudu pít.

3. Jde se pít.

4. Jsem jediná, kdo tady nekouří?

5. Ne, je tu ještě jeden takový exot.

6. Už nikdy nebudu pít.

7. Proč jsou zdejší cyklisté tak draví a krvežízniví?

8. Proč do toho trolejbusu nemůžu nastoupit, kterými dveřmi se mi zlíbí?

9. Markéto, až jednou v tomhle městě dojdeš tam, kam jsi opravdu chtěla, zasloužíš si za to medaili a doživotní přísun japonské směsi.

10. Chci znovu vidět Krychliče. Prosím!

11. Tak honem, otázka za tři body, co uděláš, když ti do kolejního kamrlíku vletí sršeň?

12. Napíšeš to na facebook.

13. Když nemáš nůž, namaž si to lžičkou. Když nemáš lžičku, vyrob si ji z víčka od jogurtu.

14. Tak tohle je ta pověstná fronta na studijním!

15. Otázka "Co tu vlastně děláš, když ještě nemáš školu?" se stává ohranou. Prostě tu zevlím.

16. Jaké to asi bude, až budeme mít školu?

17. Policejní razie. Drogy?

18. Ne, bomba.

19. Ze všech univerzit v republice ta naše. Volno!

20. Jde se pít.

21. Za čtyři hodiny ti začíná škola a smrdí ti vlasy, blbečku!

22. Kde je jako ta učebna!?

23. Maximální nosnost výtahu je vždycky daleko vyšší, než se píše na té cedulce, že jo?

24. "Co tady vlastně máme za předmět?"
      " Já nevím."

25. Lavice a židle, které mi roztrhají silonky? Vítej zpátky na střední!

26. Chce se mi spát.

27. Ještě není konec?

28. Jak se stalo, že jsem tu najednou jen pitomé mládě?

29. Jaký titul vlastně znamená tahle zkratka?

30. To je jedno. Hlavní je, že ten člověk je zhruba milionkrát chytřejší, než ty.

31. Třicet knížek? Vždyť je ani neseženu, natož abych je přečetla. A zapamatovala si, co se v nich píše.

32. Ještěže se můžu dívat z toho okna na křižovatku. Je to hezké.

33. Co uděláte, když nesnášíte práci v supermarketu? Zařídíte si práci v supermarketu!

34. Má mít ta přetopenost na studijním nějaký psychologický efekt?

35. Jsi ambiciózní, mladý a vysmátý vyučující? Mám tě v merku, hajzle, byla jsem varována.

36. Kaiserka z Lidlu v každou denní dobu. Nikdy nezklame. Bordel ze semínek zaručen.

37. Kabát vlaje ve větru, švihácké polobotky šustí listím, to jsem celá já. Se cítím! Padejte s obdivem k zemi!

38. Jak těžké je koupit v téměř stotisícovém městě jednu jedinou stolní lampičku? Asi lehké, pokud vám zrovna neříkají Markéta...

39. Konečně chápu, jak se orientovat v jízdím řádu!

40. Když v mhd udeří revizor, mám instinkt praštit sebou k zemi a neklást odpor.

41. Už jsem dlouho nepila.

42. Když to po mě nepřečteš, tak to prostě neopisuj, troubelíku.

43. Ano, vážně se učím už teď.

44. Jak se stalo, že jsem se stala závislá na černém čaji s mlékem?

45. How British!

46. Cizí hlasy za zdmi na kolejích mě děsí.

47. Jmenuji se Markéta, mám velké vlasy a jsem z Beskyd.

48. Je trapné, že si nikdy nezapamatuju, jak se daná osoba jmenuje, když se mi představí?

49. Když si takhle vykračuju po kampusu se sešity pod paží, připadám si jako v americkém seriálu.

50. Jestliže se tu tahle zkuřka udržela už tolik semestrů, já přece musím taky, ne?

Tímto považujte drobný exkurz do mého nitra za ukončený? A jak jste to měli se svými začátky v novém prostředí, ať už se jednalo o školu, práci nebo cokoliv jiného, vy?