středa 29. října 2014

S čím se na sobě musím smířit

Pěkný den vám přeji. Po minulém dekadentním článku by to zase chtělo připomenout světu, že mám taky nějakou úroveň, takže tu přicházím s krátkým zamyšlením, jehož podstatou by mělo být jediné...

Nejsem dokonalá.

No to ovšem nikdo z přítomných nečekal.

Nevadí mi, že nejsem bezchybná vyžehlená kráska. Nebo uhlazený a kultivovaný člověk. Že se po většinu času pohybuji s plavností rozjetého parního válce. Že mám trochu zvláštní smysl pro humor, který ne vždy ostatní chápou. Že se často chovám iracionálně a logické uvažování je mi zhruba tak blízké, jako kvantová fyzika a sportovní gymnastika. Že občas trochu piju.

S tím vším se dokážu popasovat a jaksi to akceptovat. Mám to na sobě i zcela egoisticky ráda, protože mě to činí právě tím člověkem, co se vám tu prostřednictvím blogu prezentuje.

Pak jsou tu ovšem i věci, které se přijímají hůře.

neděle 26. října 2014

Kterak jsem zase jednou udělala dojem

Jste připraveni ztratit o mně iluze?
PS: Mami, nečti to.
PPS: Raději to nečtěte nikdo.


Víte, děti, není to jednoduché. Správně vyvážit studium, práci, společenské vyžití, jídlo, spánek a čumění se na Hradeckou. Tenhle chumel více a méně příjemných povinností někdy může vytvářet zajímavé zamotance.

Takže pěkně popořádku. Jsem regulérním zaměstnancem pardubického Einsteinu (však si rozumíme), prodavač specialista jest pozice má, čekám potlesk.

Vyřizování ohledně této záležitosti bylo poměrně nervy drásající - nesnáším jakékoliv papírování, ale také nejasnosti, v důsledku čehož jsem byla nucena ztrapnit se na czech pointu a dvakrát za den absolvovat dvacetiminutovou cestu mhd až na mé pracoviště, abych si promluvila z očí do očí s kýmkoliv, kdo přede mnou nezdrhne.

Po tomto vydařeném výletování v tom nejnemožnějším počasíčku (třikrát obrácený deštník, hurá), mi bylo řečeno, že se k podpisu smlouvy a hlavně - na svou první směnu, mám dostavit v pátek na osmou hodinu ranní.

Už když jsem na to kývla, protože se jaksi nedalo odmítnout, věděla jsem, že tahle věc bude mít drobný háček. Kecám. Pořádný hák.

Tak se pohodlně usaďte, pohádka začíná.

pátek 17. října 2014

A plní se...

...typické popůlnoční vykecáváníčko


Před několika dny jsem takhle šla po ulici, když mě zčistajasna zasáhla dávná vzpomínka. A tak jsem tu najednou byla, obklopená lidmi, ruchem a padajícím listím a začala se rozpomínat na to, co přede mnou můj mozek tak dlouho ukrýval.

Vážně už netuším, kolik mi bylo tenkrát let. Podstatné však je, že to bylo mé nejvíc telecí období. Že by snad dvanáct? Byla jsem velmi nejisté dítě, což málokoho překvapí. Nevěřila jsem si. Byla jsem zakřiknutá, zamlklá, neuměla jsem se prosadit a ochotně se nechávala zneužívat, co se poskytování domácích úkolů a pomoci při písemkách týkalo. Snažila jsem se co nejvíce splynout s davem.

Jenže přes to všechno jsem měla sny. Takové, kde jsem byla dokonalá, krásná, úspěšná. Kde jsem se nebála a byla někdo.

neděle 12. října 2014

Jsem v Pardubkách. A...?

50 naivně směšně tragicky hloupých prvních dojmů čerstvé vysokoškolačky

Zdravím, přátelé. Není možné, že by vám uniklo, že se momentálně po většinu času vyskytuji v Pardubicích, kde jsem začala studovat na zdejší univerzitě. Ale kdybyste to náhodou nevěděli, tak jen pro jistotu: Studuji na Univerzitě Pardubice. Tak, teď to už víte taky.

Že je to změna obrovská, netřeba dodávat, protože je to zcela jasné. Jen pro případ, že by vám to jasné nebylo: Je to obrovská změna.
(Ok, tohle už mě přestává bavit.)

Nové prostředí, noví lidé, nové situace – to vše znamená také spoustu dojmů, o které bych se s vámi ráda podělila. Takže pokud jste celí žhaví na to, co mi během zhruba tří týdnů proběhlo hlavou, neostýchejte se a vlítněte na věc.

středa 8. října 2014

Jak vidím lidi

Upřímně, jedna z nejednoznačných věcí v mém životě je můj vztah k lidem. Pokud máte chuť do něho být zasvěceni, směle čtěte dál.

Vzpomínám na doby gymnázia a profesora fyziky pana Bjolka, fantastickou dvoumetrovou figuru s vizáží šíleného vědce. Bohužel jsem neměla to štěstí, aby mne někdy učil, nicméně z jisté suplované hodiny si pamatuji, jak se oháněl s pružinou a dalšími proprietami a vysvětloval, co že je to oscilátor.

No a to, jak vidím lidi, je velmi podobné. Tento můj postoj dokáže na pomyslné stupnici lítat z bodu totální nenávist do pojďme se všichni obejmout. Z čeho taková rozporuplnost pramení?

Musím konstatovat, že můj vztahový oscilátor patrně bude trochu vadný kousek, protože se čím dál častěji zasekává v tom prve zmíněném bodě. Naštěstí pro lidi.

neděle 5. října 2014

Tak už taky na facebooku

Dneska vás potěším ještě dalším drobným sdělením. Jak jste si možná všimli, napravo vám přibyla úžasná možnost lajknout mou facebookovou stránku, protože... ano, i můj blog už jednu má.

Dlouho jsem facebooku odolávala i co se osobního profilu týkalo (dočkala jsem se ho až v květnu tohoto roku), a když už si můžete v dnešním článku přečíst, jak mi změna občas může prospět, řekla jsem si, proč nezaložit trochu toho prostoru pro mé internetové děťátko i na tom veleslavném facebooku.

Pokud mi tedy budete chtít projevit nějakou tu sympatii, je to pro vás úžasná příležitost. Pokud nechcete, tak to prostě ignorujte - já jsem facebook ignorovala dost dlouhou dobu, takže to chápu.

Kterak konzervativec ocenil změnu

...aneb Můj milý deníčku online a trocha kolejní poezie


Jedno vám povím, přátelé. Co jsem se tak se svým životem nastěhovala do bloku D pardubických kolejí, zažívám (i přes občasnou emocionální houpačku), velmi spokojené dny. Samotnou mě to překvapuje, protože v tom činorodém a aktivním člověku se chvílemi ani nepoznávám. Své pochopitelně dělá i kontrast proti těm čtyřem měsícům nicnedělání, každopádně to však takové v dobách střední nebývalo.

Možná máte v paměti, jak jsem tu na vás před několika měsíci sypala všechny své strachy a obavy z obrovského neznáma. Pro člověka, který se drží zuby nehty všeho důvěrně známého a neměnného, to bylo obrovsky nelehké rozhodnutí. Přestože jsem ho učinila, nespatřovala jsem na něm pranic pozitivního.

Patrně jsem však někde v hloubi duše věděla, že změna oproti letitému vzdělávacímu stereotypu v místě bydliště je žádoucí.

středa 1. října 2014

Pravidla ohledně akné: Yay or Nay?

Zdravím a vítám vás u článku, kde se opět po delší době podíváme na akné z té praktičtější stránky.

Chtěla bych předestřít, že v téhle oblasti velmi nerada cokoliv generalizuji, protože my, lidské bytosti, jsme nesmírně individuální. Co funguje pro jednoho zkrátka nemusí fungovat pro druhého, už proto, že akné může mít neuvěřitelnou spoustu příčin.

Proto mi nezbývá, než mluvit o sobě, protože někoho jiného bych si na svědomí nevzala, že ano. Ráda bych vám tedy shrnula, jak se stavím k tradičním radám ohledně léčby akné, takové té hromadě věcí, co na vás ochotně vyklopí strýček Google, když zadáte jedno jediné klíčové slovo.

Patrně by bylo záhodno upřesnit, co vlastně pojmem samotného akné myslím. Tak tedy, zlom přišel ve chvíli, kdy jsem akné přestala vnímat jako kosmetický nedostatek, ale místo toho jsem na něj začala nazírat jako na nemoc, něco s hlubší příčinou, kterou je třeba odstranit.

Co mi k tomu skutečně pomohlo a které rady naopak považuji za pro mě neúčinné, nebo rovnou postavené na hlavu?

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...