neděle 24. srpna 2014

Rok poté

To máte tak. Kdyby byl blog živou osobou, asi bych jej odpíráním potravy v podobě pravidelných výživných článků s pestrým, vyváženým a zdravím prospěšným obsahem asi už dávno zabila. Jenže blog naneštěstí pro něj nedýchá. Dokonce se na něj ani nepráší, což ve výsledku způsobuje, že mi to zanedbávání jakžtakž prochází.

Jenže i přes tento fakt jsou tu stále nějací ti čtenáři, kteří si zaslouží vědět, co se děje a jak se protloukám. Takže tímto vám děkuji, že se stále najde někdo, kdo pročítá (nebo si přinejmenším zobrazí) mé starší články.

Teď už ale k tomu, co naznačuje nadpis. Blížím se do cílové rovinky jednoho roku. Tedy co se blogu týče, ten má ještě měsíc čas, jedná se mi o konec srpna roku 2013, kdy jsem začala mít s akné výraznější problém. Přijde mi docela neuvěřitelné, že je to tak dlouho. Tuhle obligátní větu si prostě odpustit nemůžu.

Na podzim roku 2013 pro mě nastalo ono zlomové období. V mnoha ohledech bylo dost těžké a smutné, ovšem jen do bodu, kdy nastala fáze uzdravování. A tím pochopitelně nemyslím jen obličej, ale i onu stránku duševní.

Namejkapovaná/ nenamejkapovaná. To samé tričko, ten samý pokoj. 2013 nahoře, 2014 dole, pro nedovtipy.
Významné události se děly i v mnoha dalších ohledech. Znáte to - přijímačky, maturita a naposledy i přijetí na vysokou školu - pro ty, co už pozapomněli či nevěděli, po prázdninách mířím do Pardubic. V neposlední řadě i brigáda, která mě nutí být v nepřetržitém kontaktu s lidmi, neustále komunikovat a vystavovat ksichtík pod poměrně nemilosrdným světlem zářivek. Ano, o pokladničení v supermarketu vám ještě hodlám poreferovat.

Oslavila jsem dvacáté narozeniny a s tím číslem mi jaksi došlo, že to už začíná být jaksi vážné. Jenže z příkladů ze svého okolí dobře vím, že dospělost jako mávnutím kouzelného proutku nepřichází. Stejně tak jako nepřišla v osmnácti. Představa, že bych měla být zodpovědná, praktická, vážná a kdesi cosi, mi zrovna lákavá nepřipadá.

Behind the scene z červnového pořizování reprezentativních fotografií

Nicméně, dělám spoustu věcí, o kterých jsem si ještě před rokem ani nedokázala představit, že bych je dělala. Jistým procesem socializace počínaje a větší jistotou ohledně vzhledu konče - nosím lehčí make-up, zapínám a stahuju vlasy z obličeje pryč, moje utěšeně se rozrůstající sbírka rtěnek je doma vděčným terčem mnoha poznámek...

Dostávám se do situací, kdy je potřeba něco vyřešit a udělat, sama, což uvádí do pohybu proces odbourávání mé děsivé vrozené plachosti. Jo, tohle bude ještě běh na dlouhou trať, ale je lepší udělat byť jen malý krůček, než přešlapovat na místě. Každý pohyb se počítá, že ano?

Jaké jsou teď mé přání, plány, cíle á tak dále? Samozřejmě, že udržovat větší kontakt s blogosférou, kterou jsem se v poslední době pouze neslyšně plížila. No ale hlavně - konečně si užít ten podzim, který mi akné před rokem ukradlo, a vyrovnat tak dluh z loňska. A vůbec. Prostě se pohybovat už jen dopředu.

Pamatujete si na mě ještě vůbec? Jaké byly vaše zásadní životní proměny a zlomové body? Co plánujete na podzim? Na zimu, na jaro, na život? Všechno mě zajímá.

7 komentářů:

  1. "Ahoj, jsem z Pardubic, zajdeme spolu na kafe, všechno ti vysvětlím a vůbec nemusíš stresovat." :-D
    Aneb, nějak jsem nepochytila, že jsi to v některém z článků zmiňovala, tak se omlouvám, že se ozývám až teď :-) Já jsem tady v Pardubicích byla na intru, na kolejích a teď už tady mám i byt a všude to bylo super, fakt se není čeho bát :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já jsem to o tobě tak matně věděla... :D

      Za každý pozitivní ohlas jsem vděčná :) Už jsem trochu klidnější, než když jsem psala tamten článek, no ale jsem zvědavá, jak to nakonec dopadne...

      Vymazat
    2. No a že ses neozvala! Tak mi třebas napiš na mail nebo FB a nějak se domluvíme :-)

      Vymazat
  2. Ahoj Markétko, to víš že si na tebe pamatuju! Dokonce jsem na tebe i myslela a přemýšlela, kde je tě asi konec! :) Jsem ráda, že jsi v pořádku, užíváš si života a tak skvěle postupuješ dopředu, mám obrovskou radost. :) Děláš skvělé pokroky naprosto ve všem a jde ti to skvěle. :)
    Chci taky se zpožděním pogratulovat k narozeninám a s předstihem popřát ať se ti v Pradubicích líbí a všechno ti vychází, jak má. :) A hrozně se těším, až začneš zase na blog přispívat a já se budu v rámci své školní prokrastinace prokousávat tvými posty. :))
    Já se mám dobře, ale velké životní mezníky začnou od září, i já začnu pracovat na své plachosti, strachu komunikace s cizími lidmi a všemi těmi dalšími věcmi, co mě trošku brzdí..:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za krásný komentář a za přání, se zpožděním i předstihem ;))

      Slibuji, že už to tady všechno začínám uvádět do normálu, abys měla kde prokrastinovat... :D

      No a samozřejmě ti taky přeiji, aby ses se vším úspěšně vypořádala, určitě v tom nebudeš sama, já mám taky pořád co dělat :)

      Vymazat
  3. No dlouho jsi se neozvala, škoda :( Ale doufám, že se teď budeš mít jen a jen skvěle :) Jinak přeji opoždeně vše nejlepší k narozeninám. No bohužel já musím už vše řešit sama, musím být zodpovědná a vážná :D blé to jsou příšerná slova, jistě, že bych si na tuhle úlohu ještě nějaký ten rok nejraději počkala, ale nedá se nic dělat no. Zjistila jsem totiž, co si sama neudělám to nemám. S prací mi narostly nové a nové potřeby a povinnosti. No alespoň už se cítím naprosto samostatná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za přání :)
      Máš můj hluboký obdiv. Je sice pravda, že taky zastávám názor, že si stejně všechno sama udělám nejlépe a na ostatní se nejde spolehnout, zároveň ale o mně vždycky bylo dobře postaráno a nikdo mě k žádné velké zodpovědnosti ani nenutil...

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...